Památník Jana Palacha ve Všetatech

Kategorie projektu - R

MCA atelier / doc. Ing. arch. Miroslav Cikán, doc. Ing. arch. Pavla Melková, Ph.D. architekt

Místo realizace

Všetaty, okres Mělník

Investor

Národní muzeum

Dodavatel

Stavební firma Slivoň, s.r.o.

Datum dokončení projektu

october_2019

Idea projektu

Smyslem památníku je předat poselství Palachovy oběti. Její význam spočíval v zasažení lidí. Stejně tak je cílem památníku kromě informování návštěvníka jeho zasažení. Přes vnímání, prožití, procítění a pochopení.
Památník je symbolem situace, kdy do života země zasáhla hrana a s ní výzva. Zdůrazňuje význam činu spočívající v uslyšení dějinné výzvy jednotlivcem a vyzdvihuje tak v univerzální rovině platnost Palachova činu i pro současnost. Odkazuje nás k naslouchání výzvám dneška a osobní reakci na ně.
Návštěvník prochází skrze symboly, které jsou vloženy do architektonické a výtvarné vrstvy.
Ostří hrany zla proťalo dům zvenčí, rozvrátilo společnost, domov, rodinu, vnitřní svět člověka. Ale zároveň bylo silou hodnoty domova a oběti člověka zastaveno. Stůl, který zadržel klín zla, je poctou rodině a matce. Dům je vpádem hrany vyprázdněný. Zaslepená okna jsou rozhraním mezi osobním postojem a přístupem společnosti. Škvíry jsou sledovacími špehýrkami zvenčí i nadějí paprsku světla zevnitř. Torzo schodů vede k neexistujícímu Janovu pokoji. Dveře, kterými odešel v den oběti, jsou už navždy jen dveřmi odcházení. Pod vlajkou procházíme, stejně jako pod ní ležel Jan. Místnost reflexe je prostorem pro uměleckou odpověď na výzvu od současných umělců, formou obměňované výstavy jednoho díla.
Charakter památníku, kde nositelem významového odkazu je prostor architektury sám o sobě, je příkladem komunikační schopnosti architektury.


The purpose of the memorial is to transmit the message of Jan Palach’s sacrifice. Its significance lies in the involvement of people themselves. And no less, the memorial’s goal is not merely to inform – but also to involve – the visitor. Through perceiving, experiencing, feeling, comprehending.
The memorial is the symbol of a situation in which the life of a country was struck by a sharp edge, and of the challenge it provoked. It emphasises the meaning of the act, consisting in the individual’s ability to hear history’s challenges, and thus elevates Palach’s deed to a universal level for the present. It stimulates us to listen for the challenges of today, and our personal reactions to them.
The visitor passes among the symbols placed into the architectonic and aesthetic layers. The sharp edge of evil carved into the house from outside, disturbing the home, the family, the inner mental life. Yet at the same time, it was the strength of the value of home and human reaction that stopped it. The table that stopped evil’s edge is an homage to the family, to the mother. With the intrusion of the edge, the house has been emptied. The blinded windows lie at the boundary between the individual stance and the response of society. The narrow cracks act like Judas-windows in a prison from the outside, yet let in the hope of sunbeams to within. A fragment of staircase leads to Jan’s no longer extant room. The door through which he left on the day of his sacrifice is now, and forever, only a door of departure. We pass into it under the national flag, just as Jan lay beneath it in death. The chamber of reflection is a space for artistic responses to the challenge from contemporary artists, in the form of changing exhibitions of a single work.
The character of the memorial, where the bearer of the meaningful testimony is the architectural space itself, forms an example of the communicative abilities of architecture.

Popis projektu

Návrh vzešel z 1. místa v architektonické soutěži. Památník se nachází v centru Všetat a skládá se z rodného domu Jana Palacha proměněného ve výtvarný objekt, novostavby pavilonu historické expozice a z kontemplační zahrady se vstupním veřejným prostranstvím. Místo je pojato jako jeden objekt - celek, v němž všechny části významově i prostorově spolupůsobí a každá vytváří komplementární část poselství památníku. Rodný dům byl výtvarnou a architektonickou intervencí proměněn v symbolický objekt, který předává poselství jazykem architektury samotné. Do zahrady vestavěná novostavba historické expozice přidává k symbolické rovině vrstvu informační. Zahrada prostorově a významově spojuje oba objekty a vytváří místo pro zpracování obou rovin prožitků. Do ulice přechází ve veřejné prostranství otevřeného do ulice, které je významovým gestem současnosti – dříve uzavřená situace se nyní stává místem veřejným, zvoucím.

The design is based on the entry that won first prize in the architectural competition. Located in the centre of the small town of Všetaty, the memorial consists of the birthplace and childhood home of Jan Palach, converted into an artistic object, along with the new pavilion for the historical exhibition and a garden for contemplation, entered through a public space. The site is conceived as a single object – an organic whole in which all parts figuratively and spatially act together, each forming a complementary element in the message the memorial conveys. The house itself was, through artistic-architectonic intervention, transformed into a symbolic object, which transmits its message through the language of architecture itself. And the new block of the historic exhibition, inserted into the house’s garden, adds a layer of information to the symbolic one. As for the garden, it spatially and symbolically connects the two built objects, creating a space for processing both layers of mental experience. Returning to the street, the visitor passes through an open public space, forming an intellectual gesture to the present – a once-enclosed situation has now become a space of openness, of appeal.

Technické informace

Protože původní rodný dům byl přestavěn a nedochovaly se žádné autentické prvky z Janova života, forma památníku je abstraktní a symbolická.
Rodný dům Jana Palacha byl postaven ve 30. letech. Nyní byla obnoven jeho nosná konstrukce, zpevněny základy, obvodové věnce, vytvořena „Igloo“ větraná souvrství podlahy nad sníženým vlhkým terénem. Podlaha je pigmentovaná přebroušená mazanina. Prostor se otevřel do krovu, který byl obnoven v původním tvaru a výšce. Střecha je kryta původní restaurovanou pálenou krytinou. Povrchy byly obnoveny do úrovně základního podkladního pačoku tak, aby se do povrchu interiéru propsala zaslepení prodejních portálů, viditelná v rozdílné skladbě zdících materiálů. Schody mají ocelovou pancéřovou konstrukci s navařeným tahokovem nahozeným světlou cementovou maltou.
Tapetové dveře jsou ocelové s povrchem z navazujícího pačoku. Vnější omítky jsou tvrdé, hrubé, byly obnoveny v původní podobě ze stříkaného břízolitu bez zateplení, jako je u domů v okolí.
Symbolická ocelová hrana vetknutá do obnoveného domu je z ocelových prvků tvořících konstrukční monoblok, kompletovaný mimo stavbu a na místo dopraven jako celek, uložený do připravených pozic. Hrana je v exteriéru krytá ocelovými plechy typu Corten, stejně jako pancéřová okna domu. Izolační skladba ve styku s exteriérem je tvořená uzavřenou minerální vatou. Interiérové povrchy jsou z brynýrované oceli, stabilizované voskem.
Objekt expozice je tvořen pevnou schránkou z monolitického betonu s přiznanou pohledovou stranou v interiéru. Podlahy jsou betonové, broušené. Strop je symbolicky podepřen jedním pohledovým pilířem. Vnější souvrství je tepelně izolační s konečným povrchem z klasické tlustovrstvé vápenné omítky házené na silně zpevněný adhezní podklad. Okna mají reflektovat situaci domu, stojky se proto neuplatňují. Pivotové dveře a další atypické výplně otvorů podtrhují výjimečnost objektu. Expoziční prvky nesoucí multimediální část se přizpůsobují konstrukci z voskem stabilizované brynýrované oceli.
Areál je vytápěn centrálním topením s kotlem umístěným v objektu expozice. Topení je všude umístěno v podlaze.
Všechny postupy jsou tradiční přizpůsobené nové situaci.

Since the original house had been extensively rebuilt and none of the authentic elements from Jan’s life had survived, the form of the memorial is abstract and symbolic.
The house of Jan Palach’s birthplace was built in the 1930s. Now, its load-bearing structures were restored, its foundations and outer shell reinforced, an aerated ‘Igloo’ layer of flooring installed above the sunken damp terrain. The floor is cement daub, pigmented and sanded. Inside, the space is left open all the way to the roofbeams, which were restored to their original form and height. Covering the roof is the original ceramic tiling, now restored. The surfaces were restored to the level of the original underlying grout, so that the interior walls could reveal the bricked-up sections of the original shop-portal, visible through the differing type of brickwork. The stairs are constructed of a reinforced steel frame with welded expanded-metal mesh, covered with light-coloured cement mortar.
The doors are of steel, with surfaces of similar grouting. Outside, the stuccowork is hard, coarse, restored with the original material of sprayed artificial stone, the typical Czech ‘Brizolit’ without insulation, similar to the other houses nearby.
The symbolic steel edge carved into the restored house is constructed of steel elements forming a structural monobloc, completed off-site and transported to the house as a single object, then set in the prepared positions. From the outside, the edge is covered with Corten sheeting steel, like the steel-armoured windows of the house. Insulation at its contact point with the exterior is formed with a closed layer of mineral wool. Interior surfaces are of blued steel stabilised with wax.
For the exhibition building, it is formed as a firm container of cast concrete, with its surface left exposed in the interior. The floors are of sanded concrete. Symbolically, the ceiling is supported with a single smoothed pillar. The outer layering consists of heat insulation with a final surface of traditional thick limewash stucco, placed atop a strongly reinforced adhesive base. The windows, intended to reflect the situation of the house, have no mullions. Pivoting doors and other custom-made closing elements underscore the uniqueness of the structure. The exhibition elements supporting the multimedia section use a framework of blued steel, again stabilised with wax.
The complex has central heating with a boiler situated in the exhibition building; in all interiors, the heating is installed in the floor.
All construction methods are traditional, adapted to the new situation.